Pochod přes tři hrady - Aktuálně

Publikováno dne 11. květen 2024.

V sobotu 11.5.2024 proběhl JUBILEJNÍ 50. ročník pochodu přes tři hrady

Jako by to počasí vědělo a letošnímu padesátému ročníku nadělilo přímo ideální počasí pro turistiku. To se odrazilo i v celkové účasti na jednotlivých startovních místech.

Účast byla následující:

Sopotnice                    2 935

Potštejn                       4 676

Žampach                     1 195

Kostelec nad Orlicí    490

CELKEM       9 296 účastníků

Na pěších trasách se zúčastnilo 8 706 pochodníků, na kolech 585 cyklistů a také 5 koloběžkářů.

V rámci pochodu jsme losovali tři účastníky na každém startovním místě, kdy dva obdrželi nákupní poukaz od firmy Decathlon a jeden poukaz od cestovní kanceláře Kudrna. Gratulujeme všem výhercům.

Děkujeme všem za účast!

Těšíme se na viděnou zase příští rok :-)

Fotografie nalznete v naší fotogalerii ZDE

Termín příštího 51. ročníku pochodu je 10. května 2025.

 Přehled účasti dle jednotlivých startovních míst a tras:

Pochod přes tři hrady 2025

Publikováno dne 5. březen 2022.

 POŘÁDÁ KČT SOPOTNICE VE SPOLUPRÁCI S OBCEMI SOPOTNICE, POTŠTEJN, Kostelec nad Orlicí A S DOMOVEM POD HRADEM ŽAMPACH DNE 10.5.2025

Pokračovat ve čtení

Startovací místo Sopotnice

Publikováno dne 24. únor 2020.

Start 7.00 – 11.00

Cíl do 19.00

Pěší trasy, DETAIL tras ZDE

• 11 km –  Trasa pro rodiny s dětmi
• 17 km -  2 hrady
• 30 km – 3 hrady 
• 50 km – 4 hrady 

Cyklotrasy pro silniční a horská kola jsou v rozmezí 30 až 150km, DETAIL

Od 14.00 hodin bude k poslechu hrát hudební skupina Sešlost.

Startovací místo Kostelec nad Orlicí

Publikováno dne 24. únor 2020.

Po cestě Dr. J. S. Gutha-Jarkovského se STATINGem

Start 8.00 – 11.00 z Palackého náměstí před budovou městského úřadu

Pěší trasy

• 11 km –  Cíl v Potštejně
• 17 km -   Cíl v Liticích - POZOR - diplom a medaili si účastník vyzvedne v Potštejně
  
• 35 km –  Cíl v Letohradě -  POZOR - diplom a medaili si účastník vyzvedne na Žampachu
  

 Propozice s programem ke stažení ZDE

Doprovodný program na Palackého náměstí: Elegance 1. republiky a Sestry Chaloupkovy

08:00  Jedeme na výlet: doma to známe, sedáme do vlaku a hurá na výlet!

09:00  Lázeňská promenáda: ukázka vybrané lázeňské garderoby v letech 1920-1940

10:00  Digi-digi: tanec na hudbu D. Ellingtona

Od 08:00 do 11:00 Férová snídaně na Palackého náměstí - celorepublikový piknik

Všechny přihlášky budou slosovány a výherci V Kostelci na Orlicí obdrží zajímavé ceny, tak se určitě zaregistrujte.

Tři hrady a páni z Pernštejna

Publikováno dne 16. duben 2017.

Dva ze „Tří hradu“ Litice a Potštejn byly od konce 15. do poloviny 16. století v držení jednoho z nejmocnejších šlechtických rodů - Pánu z Pernštejna. Litice dosáhly své podoby již před příchodem Pernštejnů, ale pro Potštejn znamenalo toto období důležitou etapu ve stavebním vývoji. Přímo na hradě můžeme spatřit hned na dvou místech erb Pernštejnů, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Zubří hlava se nachází na klenáku 4. brány a také na kamenné desce, která je dnes zapuštěna do zdi průjezdu 5. brány.
Rodová pověst praví, že praotec rodu uhlíř Vaněk zubra ochočil tím, že mu dával kousek chleba vždy, když zubra v lese potkal. Krotkému zubrovi Vaněk protáhl houžev nozdrami a přivedl zvíře před markraběte. Uhlíř Vaněk byl bohatě odměněn, dostal od markraběte území, které dokázal obejít za jeden den. Z Vaňka se stal šlechtic a na památku dostal do erbu zubří hlavu se zlatou houžví v nozdrách.
Poslední ze „Tří hradů“ Žampach měli Páni z Pernštejna po nějakou dobu v zástavě a i čtvrtý hrad Lanšperk, přes který vedou některé trasy pochodu, drželi v 16. století Pernštejnové.
Při svém putování a návštěvě těchto zajímavých míst vzpomeňte na významný rod Pernštejnů, který výrazně přispěl ke zvelebení zdejší krajiny. Na pochod můžete vyrazit s pernštejnským rodovým heslem „Kdo vytrvá, zvítězí“.
A zubra se bát nemusíte, ten se potuloval u úplně jiného hradu Zubštejn na Moravě.

Stopy Karla IV. v regionu

Publikováno dne 16. duben 2017.

Stopy Karla IV. v našem regionu

Podíváme-li se na mapu podorlicka a vyneseme-li do ní místa známa nám z doby Karla IV., pak zjistíme, že základní rozvržení sídelní sítě v podstatě odpovídá současnosti. Jistě, těžko bychom hledali například Nové Město nad Metují a horské vsi jako jsou Zdobnice, Popelov a další nad čáru 600m n.m.. Ovšem za to by na mapě bylo možné nalézt kolem šesti desítek vesnic zaniklých, které však za vlády tohoto panovníka žily.

Karel IV. měl s naším krajem již jako markrabě své osobní zkušenosti. Musel si poradit se silnou politickou opozicí. Vzpomeňme v pověstech zachovalé potrestání Pancíře ze Žampachu, ale především příběh Mikuláše z Potštejna.

Mikuláš z rodu Půticů disponoval velikou majetkovou základnou a z území, která ovládal vedl drobnou válku proti bohatému patriciátu a také se zapojoval do vojenských aktivit zaměřených proti upevnění panovníkovi moci. Neměli bychom vidět Mikuláše jenom jako loupežníka, ale jako jednoho z mnoha šlechticů, kteří kromě moci ekonomické toužili ovlivňovat dění v zemi. Přepadával kupecké karavany a narušoval zemský mír. Karel IV. proti němu zasahoval dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1338 Karlovo vojsko vytáhlo od Kolína a dobylo během osmi dní hrad Choceň, tvrz v Sudislavi a další jeho opěrné body a donutilo jej ke smíru obležením hradu Potštejna. Vyjednávači byli Pavel Hrzán z Harasova a rytíř Sudlička z Borovnice. Mikuláš vyvázl pouze se ztrátou Chocně a Sudislavi.

Karel IV. si tuto událost zaznamenal ve svém životopise „....Téhož léta přijev k Vysokému Mýtu zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pana z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tímto pánem. Později však došlo k smíru.....“

Mír byl stvrzen přísahami, které Mikuláš ovšem nehodlal dodržet a také nedodržel. Již následujícího roku dochází k další výpravě. Tentokrát se již nejednalo o nějakou drobnou válku a loupeže, ale přímo o vzpouru. Mikuláš nalezl spojenectví ve slezském knížeti Mikuláši Ratibořském, který vyvolával nepokoje ve slezské části Českého království. Zde na sebe zákrok nedal dlouho čekat. Král Jan a markrabí Karel se spojili, aby potlačili nepokoje. Jan vytáhl do Slezska a k Potštejnu přitáhlo vojsko s Karlem z Vartenberka a Jaroslavem ze Šternberka. K nim se později s moravskými oddíly vedenými Pertoltem a Janem z Lipé připojil i markrabí Karel.
Potštejn byl považován za nedobytný. Přesto se jej po devíti týdnech podařilo dobýt. Dobývání hradů nebylo snadnou záležitostí. Pokud se nepodařilo hrad obsadit rychlou a překvapivou ztečí, následovalo dlouhé a pro obě strany náročné obléhání. Obléhatelé museli neprodyšně uzavřít hrad, aby nebylo možné obleženým dodávat potraviny a zprávy. Pak byly postaveny obléhací stroje, které bořily hradby a stavby uvnitř hradu. Těžké kameny dopadaly na zdi a střechy. Do hradu byly vhazovány jako chemické zbraně mršiny zvířat i fekálie. Již v této době byly jednotlivé oddíly specializovány. Víme, že se obléhání účastnili i kovkopové-horníci.
Na obou stranách byly většinou problémy s potravinami. Hradní žili ze svých zásob, ale na většině lokalit byl problém s pitnou vodou. Cisterny bývaly rychle znečištěny a pak kromě hladu zavládla žízeň. Obléhatelé měli vodních zdrojů dostatek a potraviny byly doplňovány z majetků okolních vsí. Proto obyvatelstvo v takovýchto neklidných časech utíkalo do lesů. I tak bylo válečné tažení pro celý kraj pohromou, z které se vzpamatovával několik let. V případě Potštejna bylo užití obléhacích strojů problematické. Hradní vrch neposkytoval dobré postavení prakům a dalším obléhacím strojům.
Mikuláš se statečně bránil a posledním útočištěm se mu stala věž, která byla podkopána, a v jejichž troskách Mikuláš zahynul. Jeho majetek byl konfiskován a nad hradem zavládla královská standarta. Mikulášova žena Alžběta (někdy též Eliška) a synové Ješek, Čeněk, Jindřich a Vaněk spolu s dcerami přežili tyto válečné události bez úhony. Snad to bylo právě díky velitelům obléhatelů bratrům z Lipé. Mikulášova manželka byla pravděpodobně právě z tohoto rodu.

Karel IV. si i druhé střetnutí poznamenal do svého životopisu „...Odtud jsem táhl obléhat hrad Potštejn, poněvadž povstal proti mně i králi českému a protože z něj bylo pácháno mnoho loupeží. A ačkoliv byl považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl a věž s pánem majetníkem hradu jsem k zemi strhl a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí...“

Historie účasti pochodu

Publikováno dne 16. duben 2017.

V tabulce níže jsou zaneseny údaje všech pochodů.