V sobotu 6.5.2023 proběhl již 49. ročník pochodu přes tři hrady
Letos se naplnila předpověď počasí a ráno nás přivítalo zamračemou oblohou s deštěm. Nakonec ale všechni ti, které toto ranní počasí neodradilo a dorazili na některé ze startovních míst, byli odměněni příjemným počasím v odpoledních hodinách a tou pravou pochodovou atmosférou. Doufáme, že jste si to všichni užili.
Účast na jednotlivých místech byla následujcí:
Sopotnice 1 513
Potštejn 2 228
Žampach 496
Kostelec nad Orlicí 306
CELKEM 4 543 účastníků
Na pěších trasách se zúčastnilo 4 369 pochodníků, na kolech 166 cyklistů a také 8 koloběřkařů.
V rámci pochodu jsme opět losovali jednoho účastníka ze všech přihlášených, kterým se stala Sára Kalousková z Hejnic. Jako poděkování obdržela poukaz od CK Kudrna a batoh. Gratulujeme.
Děkujeme všem za účast!
Těšíme se na viděnou zase příští rok :-)
Termín příštího 50. ročníku pochodu je 11. května 2024.
Přehled účasti dle jednotlivých startovních míst a tras:
Sopotnice
Počet účastníků
Žampach
Počet účastníků
Potštejn
Počet účastníků
Kostelec nad Orlicí
Počet účastníků
Pěší 11 km
247
Pěší 5 km
189
Pěší 5km
836
Stezka G. Jarkovského
306
Pěší 17 km
935
Pěší 9 km
142
Pěší 9km
561
se Statingem
Pěší 30 km
173
Pěší 14 km
60
Pěší 13km
264
Pěší 50 km
27
Pěší 15 km
63
Pěší 14km
305
Cyklo 30km
59
Cyklo
25
Pěší 18km
141
Cyklo 50km
23
Horská kola
10
Pěší 22km
121
Cyklo 65km
6
Koloběžky
8
Cyklo 85km
4
Cyklo 100km
2
Cyklo 150km
3
Horská kola
34
Koloběžky
-
Fotky z pochodu jsou dostupné v naší fotogalerii - ZDE
Dva ze „Tří hradu“ Litice a Potštejn byly od konce 15. do poloviny 16. století v držení jednoho z nejmocnejších šlechtických rodů - Pánu z Pernštejna. Litice dosáhly své podoby již před příchodem Pernštejnů, ale pro Potštejn znamenalo toto období důležitou etapu ve stavebním vývoji. Přímo na hradě můžeme spatřit hned na dvou místech erb Pernštejnů, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Zubří hlava se nachází na klenáku 4. brány a také na kamenné desce, která je dnes zapuštěna do zdi průjezdu 5. brány. Rodová pověst praví, že praotec rodu uhlíř Vaněk zubra ochočil tím, že mu dával kousek chleba vždy, když zubra v lese potkal. Krotkému zubrovi Vaněk protáhl houžev nozdrami a přivedl zvíře před markraběte. Uhlíř Vaněk byl bohatě odměněn, dostal od markraběte území, které dokázal obejít za jeden den. Z Vaňka se stal šlechtic a na památku dostal do erbu zubří hlavu se zlatou houžví v nozdrách. Poslední ze „Tří hradů“ Žampach měli Páni z Pernštejna po nějakou dobu v zástavě a i čtvrtý hrad Lanšperk, přes který vedou některé trasy pochodu, drželi v 16. století Pernštejnové. Při svém putování a návštěvě těchto zajímavých míst vzpomeňte na významný rod Pernštejnů, který výrazně přispěl ke zvelebení zdejší krajiny. Na pochod můžete vyrazit s pernštejnským rodovým heslem „Kdo vytrvá, zvítězí“. A zubra se bát nemusíte, ten se potuloval u úplně jiného hradu Zubštejn na Moravě.
Podíváme-li se na mapu podorlicka a vyneseme-li do ní místa známa nám z doby Karla IV., pak zjistíme, že základní rozvržení sídelní sítě v podstatě odpovídá současnosti. Jistě, těžko bychom hledali například Nové Město nad Metují a horské vsi jako jsou Zdobnice, Popelov a další nad čáru 600m n.m.. Ovšem za to by na mapě bylo možné nalézt kolem šesti desítek vesnic zaniklých, které však za vlády tohoto panovníka žily.
Karel IV. měl s naším krajem již jako markrabě své osobní zkušenosti. Musel si poradit se silnou politickou opozicí. Vzpomeňme v pověstech zachovalé potrestání Pancíře ze Žampachu, ale především příběh Mikuláše z Potštejna.
Mikuláš z rodu Půticů disponoval velikou majetkovou základnou a z území, která ovládal vedl drobnou válku proti bohatému patriciátu a také se zapojoval do vojenských aktivit zaměřených proti upevnění panovníkovi moci. Neměli bychom vidět Mikuláše jenom jako loupežníka, ale jako jednoho z mnoha šlechticů, kteří kromě moci ekonomické toužili ovlivňovat dění v zemi. Přepadával kupecké karavany a narušoval zemský mír. Karel IV. proti němu zasahoval dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1338 Karlovo vojsko vytáhlo od Kolína a dobylo během osmi dní hrad Choceň, tvrz v Sudislavi a další jeho opěrné body a donutilo jej ke smíru obležením hradu Potštejna. Vyjednávači byli Pavel Hrzán z Harasova a rytíř Sudlička z Borovnice. Mikuláš vyvázl pouze se ztrátou Chocně a Sudislavi.
Karel IV. si tuto událost zaznamenal ve svém životopise „....Téhož léta přijev k Vysokému Mýtu zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pana z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tímto pánem. Později však došlo k smíru.....“
Mír byl stvrzen přísahami, které Mikuláš ovšem nehodlal dodržet a také nedodržel. Již následujícího roku dochází k další výpravě. Tentokrát se již nejednalo o nějakou drobnou válku a loupeže, ale přímo o vzpouru. Mikuláš nalezl spojenectví ve slezském knížeti Mikuláši Ratibořském, který vyvolával nepokoje ve slezské části Českého království. Zde na sebe zákrok nedal dlouho čekat. Král Jan a markrabí Karel se spojili, aby potlačili nepokoje. Jan vytáhl do Slezska a k Potštejnu přitáhlo vojsko s Karlem z Vartenberka a Jaroslavem ze Šternberka. K nim se později s moravskými oddíly vedenými Pertoltem a Janem z Lipé připojil i markrabí Karel. Potštejn byl považován za nedobytný. Přesto se jej po devíti týdnech podařilo dobýt. Dobývání hradů nebylo snadnou záležitostí. Pokud se nepodařilo hrad obsadit rychlou a překvapivou ztečí, následovalo dlouhé a pro obě strany náročné obléhání. Obléhatelé museli neprodyšně uzavřít hrad, aby nebylo možné obleženým dodávat potraviny a zprávy. Pak byly postaveny obléhací stroje, které bořily hradby a stavby uvnitř hradu. Těžké kameny dopadaly na zdi a střechy. Do hradu byly vhazovány jako chemické zbraně mršiny zvířat i fekálie. Již v této době byly jednotlivé oddíly specializovány. Víme, že se obléhání účastnili i kovkopové-horníci. Na obou stranách byly většinou problémy s potravinami. Hradní žili ze svých zásob, ale na většině lokalit byl problém s pitnou vodou. Cisterny bývaly rychle znečištěny a pak kromě hladu zavládla žízeň. Obléhatelé měli vodních zdrojů dostatek a potraviny byly doplňovány z majetků okolních vsí. Proto obyvatelstvo v takovýchto neklidných časech utíkalo do lesů. I tak bylo válečné tažení pro celý kraj pohromou, z které se vzpamatovával několik let. V případě Potštejna bylo užití obléhacích strojů problematické. Hradní vrch neposkytoval dobré postavení prakům a dalším obléhacím strojům. Mikuláš se statečně bránil a posledním útočištěm se mu stala věž, která byla podkopána, a v jejichž troskách Mikuláš zahynul. Jeho majetek byl konfiskován a nad hradem zavládla královská standarta. Mikulášova žena Alžběta (někdy též Eliška) a synové Ješek, Čeněk, Jindřich a Vaněk spolu s dcerami přežili tyto válečné události bez úhony. Snad to bylo právě díky velitelům obléhatelů bratrům z Lipé. Mikulášova manželka byla pravděpodobně právě z tohoto rodu.
Karel IV. si i druhé střetnutí poznamenal do svého životopisu „...Odtud jsem táhl obléhat hrad Potštejn, poněvadž povstal proti mně i králi českému a protože z něj bylo pácháno mnoho loupeží. A ačkoliv byl považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl a věž s pánem majetníkem hradu jsem k zemi strhl a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí...“
Vyzýváme všechny účastníky, aby se s námi zapojili do fotosoutěže o nejlepší a nejoriginálnější fotku z pochodu, nejlépe s nějakou symbolikou této akce. Následně po pochodu vybereme ty nejlepší fotografie a jejich autory odměníme.
vyfoť se na pochodu
fotku nasdílej na Instagram nebo facebook s hashtagem #prestrihrady2017
všechny schválené fotografie „Pres tri hrady“ budou na Instagramu a webových stránkách
V letošním roce budeme opět losovat jednoho z registrovaných účastníků, který obdrží odměnu v podobě poukazu v hodnotě 5 000 Kč od cestovní kanceláře Kudrna a k tomu turistický batoh. Extra losování proběhne i v Kostelci nad Orlicí.
Co proto musíte udělat, aby jste se mohli platně zúčastnit:
vyplňte registrační přihlášku a zde uveďte také vaše telefonní číslo
zaregistrujte se na jednu z tras pochodu
po ukončení prezentace svezeme přihlášky ze všech startovních míst a proběhne losování
Dva ze „Tří hradu“ Litice a Potštejn byly od konce 15. do poloviny 16. století v držení jednoho z nejmocnejších šlechtických rodů - Pánu z Pernštejna. Litice dosáhly své podoby již před příchodem Pernštejnů, ale pro Potštejn znamenalo toto období důležitou etapu ve stavebním vývoji. Přímo na hradě můžeme spatřit hned na dvou místech erb Pernštejnů, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Zubří hlava se nachází na klenáku 4. brány a také na kamenné desce, která je dnes zapuštěna do zdi průjezdu 5. brány.
